Divadelní soubor Kollárova dcera pùsobí na Obchodní akademii Praha 8, Kollárova 5 od roku 1997. K založení souboru pøispìl nejvíce náš kolega a režisér Aleš Zehringer a lenost žactva. Aleš je chtìl pøed prázdninami 1997 pøivést k aktivitì a vydal výzvu našim milým studentùm (-tkám), aby se hlásili do souboru. Dvì studentky dokonce došly do divadelního ústavu a tam vybraly jednu hru. Tím ale jejich aktivita skonèila.

Z nedostatku jiné možnosti se proto Aleš otázal nás, svých milých kolegù, zda bychom s ním tedy nezaèali cvièit divadlo my. A tady už padlo semeno na úrodnou pùdu.

Od záøí 1997 se scházelo osm èlenù “divadelního kroužku” po útercích v uèebnì è. 24 naší školy, abychom nastudovali hru, která u žákù tak propadla. Jednalo se o hru autora Jiøího Klaudise, napsanou podle povídky Marka Twaina, To všechno ty peníze.

Od nového roku 1998 jsme se obèas sešli i v blízkém karlínském Spektru, døíve domì dìtí a mládeže, kde nám ochotnì pùjèovali malou scénu, abychom si zvykli na divadelní prostøedí.

V kvìtnu se konala slavná premiéra. Naplánovali jsme celkem pìt pøedstavení: pro 1., 2., 3., a 4. roèníky školy a pro sborovnu, známé, kamarády apod. S kladným, až by se dalo øíci bouølivým ohlasem jsme se setkali zejména u žákù, kteøí našli neobvyklou zálibu ve sledování kantora, který ze sebe dìlá blbce. Pøedstavovali jsme figury redaktora místního èasopisu Berwillský køikloun, paní pastorovou, koktavého milence, velikou potìchou nám byly kolegynì ( nìmèina a angliètina), které ztìlesòovaly dva žabce ve vìku 16 a 18 let..

Sláva vyprchala, v záøí 1998 jsme zaèali nacvièovat další hru, tentokrát Renèínùv muzikál Nejkrásnìjší válka. Je to tìžší. Spousta krátkých vìt, skákání si do øeèi, dialog pøeskakuje z osoby na osobu. Uvidíme. Už se ve skrytu duše tìšíme ( jestli se to povede), jak budeme zase dìlat blbce pro to naše milované žactvo.

text: Milan Koten